ZVONY V SUDSLAVĚ A NA HOMOLI
Při probírání se zbytky pozůstalosti na půdě fary v Sudslavě, jsem narazil na zajímavý doklad korespondence týkající se zhotovení nových zvonů pro kostel Proměnění Páně v Sudslavě1) a kostel Panny Marie Bolestné na Homoli2).
Ve dvacátých letech dvacátého století probíhalo výběrové řízení na zhotovitele těchto zvonů. Čilá korespondence sudslavského faráře Josefa Berana s firmou Richard Herold v Chomutově, zvonařství a továrna kovového zboží, je dokladem vzájemné spolupráce. Zmíněná zvonařská firma byla založena v Norimberku již v roce 1544, v Chomutově pak působila od roku 1790. Rozpočet na čtyři zvony z 16. června 1925 o celkové váze zvonů 1.490 kg uvádí cenu 47.290,- Kč. Zvony měly být ulity z nejlepšího materiálu, ze směsi kovové 78% americké mědi a 22% anglického cínu. Tříletá záruka na zvony, zejm. škody a trhliny, které by se v této době vyskytly či vina za špatný materiál nebo špatné lití byla řešena bezplatně, popřípadě by byly dodány zvony nové.
Farní úřad v „Cuclavi" (pozn. v této době se užíval název obce Cuclav) u Brandýsa nad Orlicí, prostřednictvím faráře Josefa Berana, se následně vyslovil k zadání a výrobě této zakázky. Na základě dopisu ze dne 21. srpna 1925 byl objednán jeden malý sanktusový zvon tónu A o průměru 420 mm, váze 45 kg kovové váhy, který měl být současně dodán s již objednaným velkým zvonem. Dodávku srdce velkého zvonu obstaralo Chrámové družstvo pro republiku československou v Pelhřimově spol. s.r.o.3)
Pánové Dobrodinský a Vaněk, kteří jednali za Chrámové družstvo pro republiku československou v Pelhřimově spol. s.r.o., poslali farnímu úřadu v Sudslavě dne 17. září 1925 kolaudační posudek na velký zvon, z něhož vyplývalo, že: „výroba zvonu se zdařila a dobře byl sladěn i se starým zvonem“. Kolaudační posudek měl být dokladem o svědomitosti těch, kteří na jeho pořízení spolupracovali. Malý zvon v této době ještě nebyl pravděpodobně hotový a jeho kolaudace se odbyla až později s ostatními zvony.
Zvony pro kostel Proměnění Páně v Sudslavě byly ulity do necelých dvou měsíců. Dne 21. října 1925 došla do Sudslavy zpráva, že oba zvony jsou hotovy a připraveny k odeslání. Zároveň byl vznesen dotaz ohledně potřebného náčiní k vyzdvižení zvonů a to: „1 jeřáb k výtahu dřeva, 1 kladkostroje s nosností 1000 kg, výšce věže odpovídající dobré ocelové nebo konopné lano s kladkou, několik řetězů a obvyklé náčiní“. Na druhý den 22. října byly zvony o průměru 950 mm o váze 651 kg a 750 mm o váze 78 kg odeslány spolu se dvěmi srdci a šrouby o váze 29,5 kg, dále pak dvě zvonové páky, jedna se závažím, druhá bez závaží o váze 14 kg.
Dalším dokladem o výrobě zvonů je odpověď firmy R. Herold na dopis faráře Josefa Berana ze dne 8. prosince 1925. Zde bylo podáno vysvětlení k zaslanému výpočtu kujného srdce zvonu, které bylo vyrobeno z měkkého materiálu tomu určenému, použitým materiálem byla rovněž kůže. Srdce bylo vyrobeno přesně podle rozměrů ulitého zvonu. Vyzváněním bylo vyzkoušeno, zda-li srdce zvonu není příliš lehké resp. těžké. Podle toho jak dopadla zkouška zvonu, prováděly se další úpravy.
Dne 23. prosince 1925 zaslala firma Buřil a Riss, (pozn. dříve Buřil, Švagerka a spol., továrna na kovové zboží, elektrotechnické závody, slévárna kovů, zvonárna z Hradce Králové), rozpočet na tři zvony pro Homol. V rozpočtu nabízí první zvon tónu B o průměru asi 880 mm, váze asi 420 kg za 10.920,- Kč, druhý zvon tónu c o průměru asi 780 mm, váze asi 300 kg za 7.800,- Kč a třetí zvon tónu d o průměru asi 670 mm a váze asi 190 kg za 4.940,- Kč. Cena příslušenství, tj. nové železné armatury, táhla, srdce a ložiska byly nabízeny po 4,- Kč za 1 kg váhy zvonu, celkem za 3.640,- Kč. Za opravu a doplnění starého příslušenství byly firmou nabízeny 3,- Kč za 1 kg váhy zvonu, dále výtah a montování zvonů v ceně 60,- Kč za 1 kg. Celková cena firmy Buřila a Risse, kteří se ucházeli o zhotovení zvonů, byla stanovena za práci a materiál na 27.846,- Kč.
Na Štědrý den 1925 však posílá firma R. Herolda do Sudslavy zprávu, kde odpovídá na dopis faráře Josefa Berana z 21. prosince a předkládá žádanou nabídku na nové bronzové zvonění pro homolský kostel. Volba ladění B-c-d se zdála jako dobrá o to více, že se rozhodovalo pro těžké žebro, které co se síly tónu týkalo, vykazovalo značné plus. Podle provedení dodaných zvonů do Sudslavy bylo možné posoudit, že i zakázka zvonů pro homolský kostel je kladně vyřízena. Reakce Richarda Herolda na nabídku firmy Buřil a Riss farnímu úřadu, která uváděla cenu 26,- Kč za zvonový materiál byla doplněna chomutovským zvonařem o výhodnější cenu 25,50 Kč a 3,- Kč za armaturu. Vzhledem k tomu, že firma Richard Herold ulila již předešlé zvony, dala farnímu úřadu tuto slevu na ceně a při tom slibovala prvotřídní kvalitu materiálu i provedení. Dopisem z 22. ledna 1926 odpověděla firma R. Herolda na dotaz důstojného farního úřadu ze dne 17. ledna, že je možné pro zadané zvony zhotovit armatury o rozměrech zvonu tónu B – 900 až 950 mm, velikost armatury byla měřena bez čepů. Zvon tónu c byl o velikosti 800 až 850 mm a zvon tónu d o rozměrech 700 až 750 mm, sanktusový zvon měl velikost 450 mm.
Dne 26. března 1926 byly odeslány homolské zvony i s náčiním do Sudslavy. Ke svěcení zvonů došlo však až na jaře roku 1926 a to dne 2. května dopoledne v Sudslavě a 9. května na Homoli. Namontováním kostelních zvonů byl pověřen český montér pan Kříž, který přijel do Sudslavy na vyžádání faráře Josefa Berana s pověřením firmy R. Herolda. Pan Kříž se dostavil do Sudslavy již 30. dubna ráno, aby mohl učinit přípravy k výtahu nových zvonů a také prohlédl starý zvon. Obava faráře Josefa Berana z nedokonalého zvuku zvonů na Homoli, zejména o chybách ve vedlejších tónech, byla zažehnána znalcem Chrámového družstva i kanovníkem Václavem Müllerem z Prahy, kteří proti převzetí zvonění nic nenamítali. Kanovník V. Müller zaslal v tomto duchu sdělení faráři Josefu Beranovi, aby byl ubezpečen o kvalitě zvonů na Homoli.
Dopisem ze dne 29. května 1926 byl stvrzen doplatek účtované částky 15.492,62 Kč a současně úplné vyrovnání zakázky ve výši 29.094,62 Kč za dodání homolských zvonů firmě Richard Herold4), slévárna zvonů a továrna na kovové zboží z Chomutova. Dochovaná korespondence je tak významným dokladem výběrového řízení a následné výroby zvonů pro kostely Proměnění Páně v obci Sudslava a Panny Marie Bolestné na Homoli.
-------------------------------------------------------------------------------------------1) V Sudslavě se nachází pozdně barokní kostel Proměnění Páně z roku 1772, který nahradil původní renesanční dřevěný kostel ze 16. století.
2) Poutní místo na Homoli, okr. Rychnov nad Kněžnou, vybudované hraběnkou Terezií Eleonorou Ugarte v letech 1692-1696 s raně barokním kostelem Panny Marie Bolestné.
3) Družstvo zajišťovalo farním a patronátním úřadům mešní víno, chrámové svíce, zvony, olej pro věčnou lampu, chrámové kokosové koberce a z indického rákosu pletiva, sochy, jesličky, malby chrámů, restaurace oltářů atd.
4) Firma Richard Herold byla ve své době jednou z významných tuzemských zvonáren. V propagaci firmy uváděla 12.000 ulitých zvonů. Vyráběla zvony vysoké kvality. Za II. světové války se však přeorientovala na válečnou výrobu.
Kontakt
Genius loci Sudslava z.s., IČ: 22870661, Mgr. Tomáš Zaplatílek, předseda
Sudslava čp. 1, 561 13, okr. Ústí nad Orlicí723 917 675